A tak nám bylo krásně...

Slunce za hory zmizelo v dáli, utichli ptáci, usíná háj...

a před našimi zraky se před několika dny zase objevila civilizace.

Když jsme si s dětmi o naší Expedici povídali, tak věřte-nevěřte,

jen 4 z 23 by si ji už raději nezopakovali.

Ale pozor!

Ne proto, že by se jim tam nelíbilo,

ale protože byla dlouhá a už se prostě těšili domů.

Přece jen některé z dětí byly takovouto dlouhou dobu poprvé mimo svou rodinu.

Co vše jsme si vyzkoušeli a jaká dobrodružství jsme prožívali,

jste měli možnost sledovat aktuálně na fotografiích.

A věřte, že všechny úsměvy, rozzářené oči plné očekávání či napětí nebyly retuší,

ale realitou každého dne :o))

I když je fakt, že do rozcviček se nechtělo vůbec nikomu.

Adrenalin děti pořádně popohnaly noční hrou,

kdy byla naše Země napadena průmyslovými rostlinami trifidy

a museli jsme udělat vše proto, abychom celou Zemi zachránili.

Trifidi lidi okamžitě oslepí, proto jsme si museli oči chránit šátkem

a také reagují na zvuky, proto jsme si domluvené signály předávali jen doteky.

Během těchto dvou dobrodružných hodin,

nepočítám-li jejich hluboký spánek :o) - vydržely děti poprvé bez jediného slůvka.

Doslova zázrak!!!

Snažili jsme se být co nejvíce v lese, abychom přešli od teorie opravdu přímo do terénu.

Bezobratlí se nám díky chladnějšímu počasí schovávali,

ale přece jen se Šárce podařilo ulovit krásného chrousta,

což si děti hned potvrdily v Haniččině encyklopedii.

O tom, že umíme popsat houbu jedovatou i nejedovatou ani nemluvě.

Stačilo vzít houbu a vykřiknout rourky nebo lupeny a hned se sborově ozvalo to správné řešení :o) 

Dokážeme v přírodě poznat sever i bez kompasu nebo buzoly,

podle terénu jsme schopni určit, zda tudy prošel živočich

nebo je jeho vzhled jen důsledkem deště či velkého větru.

Všichni umíme vyjít daným směrem podle pochodového úhlu nebo-li azimutu.

Jen nám chyběl čas pro pořádný orientační závod, ale není všem dnům konec... :o)

Prostě jsme si to užívali do poslední minuty, prorostli jsme jako dva stromy dotýkající se větvemi,

poznali se mnohem více, jemně proplouvali mezi vykáním a tykáním...

Dokonce teď přemýšlíme i nad nějakou víkendovkou...jarní, ať máme teploučko. 

Ještě jednou děkujeme za krásnou on-line i poštovní podporu,

protože i když děti hrály hrdiny, každý váš vzkaz, pohled nebo dopis rozněžnil jejich oči :o)

A stále nám můžete napsat své postřehy nebo návrhy do dalších let.

Doma na nás čekali naši rytíři, kteří netrpělivě přešlapují před branami obléhaných hradů.

Všichni dobrodruzi zúročí své body z práce na Expedičním deníku také při jejich dobývání.

Podle konkrétního kódu, podle získaných bodů v klíči, tak postoupí na své cestě za dobrodružstvím

a doplní také svou pokladnici velkým počtem zlaťáků.

A kolik to bude, záleželo jen a jen na každém z nich.

A.Š.